K ČEMU A PROČ "ZE MĚ ZMĚNA"
Proč "Ze mě změna"? Abych nejlépe vyjádřila o co jde, z jakých důvodů se tématu ZMĚNY věnuji, napsala jsem to v článku s názvem: "Proč ze mě změna?" I.díl - představení, pak: "Proč ze mě změna?" II.díl - pochopení a konečně tady, kde jste nyní: "Proč ze mě změna, k čemu je?" III.díl - konání. Jednotlivé články na sebe navazují. Poté i v článku s názvem: "Co chci a můžu změnit", vše zde na webu.
Podpořte svou on-line přítomností, komentářem, sdílením, to, co se již děje a bez čeho se v blízké budoucnosti neobejdeme, jsou to změny v nás, které se víc a častěji projevují i vně. Naleznete zde spousty dalších příspěvků, videí, námětů, témat, které Vám mohou pomoci ujistit se v tom, že to, co nás obklopuje není lehce rozdýchatelné, a ani nic neřeší to přehlížet, a že těch, kterým to není jedno, je více. Zkrátka nejste v tom sami. Přidejte si "Ze mě změnu" i na FB, kliknutím: "To se mi líbí". Budou se Vám pak zobrazovat příspěvky automaticky a nic Vám neunikne, můžete přicházet se svými nápady a třeba se z toho zrodí něco, co pomůže ještě více realizovat přání všech, kterým záleží na tom, co se tady na Zemi, se zvířaty a s ekosystémem, s přírodou děje, a co se děje v nás a v našich duších, potažmo, co se děje s psychikou lidí, kteří na to reagují, podpořte sebe i nás tady: FB ze mě změna..ZEMĚ ZMĚNA
Vážený čtenáři, tvůrci svého života, objevuj svou vnitřní touhu a sílu, připrav se na změnu, kolotoč se roztáčí!
Přeji Ti, aby tyto řádky pro Tebe byly objevitelskou výpravou vlastní cesty či podporou na cestě po které už jdeš, případně, aby Ti posloužily k lepšímu spojení se svojí duší a především Ti pomohly v návratu k přírodě a k Tvojí podstatě, díky, které jsi živ - pokud jsi na to zapomněl, rozpomeň se. Případně začni s maličkostí, která pomůže přírodě - může to pro Tebe být něco, cos doposud nedělal, může to být cokoli, i klidně třídění odpadu, pokud k ničemu jinému by Ti tyto řádky neposloužili, tak minimálně tohle bude mít smysl.
Čím v tomto III.díle začínám jsem v II. díle končila, zmiňuji to proto, že je to důležité, skutečně platí, že každá malá změna vede ke změně větší a
ZMĚNA ZE MĚ, Z TEBE, Z NÁS, PROJEVÍ SE PAK I VE ZMĚNĚ ZEMĚ. Mluvím i o maličkostech, ať si je každý najde, tak jak cítí, že je to třeba a jak on sám může a na co se cítí, že zvládne, např. i třídění odpadu, pomáhání sobě či někomu/něčemu, kdo/co, to potřebuje nebo konzumování potravin, jejichž výrobce nebo farmář, od kterého pak potraviny kupujeme, má alespoň nějakou úctu k přírodě a používá takové prostředky, které škodí v té nejmenší míře a v tom ideálním případě neškodí vůbec. Abychom se najedli a měli se "dobře", tak pro naše uspokojení a plné pupky zvířata, příroda zkrátka trpí. Na mysli mám např. i masivní odlesňování kvůli palmě olejné, jejíž olej je přítomen ve velkém množství potravin, převážně polotovarů a který našemu tělu škodí. Navíc v důsledku jejího vysazování na územích převážně v rovníkových pásmech světa, se kácí a vypalují deštné pralesy, umírají zvířata naprosto zbytečně a všeobecně se tímto napomáhá ke katastrofě, která má nezvratné a katastrofické následky pro celou planetu.
A proč dělat něco se sebou? Protože v nás to začíná. Je dobré u sebe začít. Zde:
v tomto příspěvku je dost informací, k lepšímu pochopení souvislostí "proč Ze mě změna", pokud někdo neví, tápe, není si jist, je potřeba podívat se na videa a články v odkazech.
Milý čtenáři, dočetl jsi sem a tak to rozvedu konkrétněji, je třeba zmínit toto:
Co můžu změnit, je vždy pouze to, co změnit chci..případně to, co nás udělat změnu, donutí.
Můžeme zjemnit, zlepšit a změnit opravdu cokoli, je to jednoduché. Někdy stačí k onomu nastartování i jiný úhel pohledu, jak se na některé věci díváme a jak je posuzujeme. Když si to vyzkoušíme na sobě a u sebe začneme, potvrdíme si, že to není nic náročného. Můžeme změnit vše, co si zamaneme a je třeba si být vědomi této síly a toho, že každá změna začíná uvnitř nás. Startem a naší stezkou je navrácení se do srdce a propojení se s naší duchovní stránkou, propojení se s přírodou a něco pro ní i dělat, když všechny její výtvory jsou pro nás nezbytné k přežití a zcela automaticky je používáme.
Mnohé krize, fyzická a duševní onemocnění nebo dlouhodobá nespokojenost, pasivita nebo i degenerující dobrota (či hnisavé dobro, jak to nazývám) a snaha rozdat se všem, ale nedat nic sobě, je často vykřičníkem, výkřikem či upozorněním a voláním naší duše, abychom se vrátili do sebe, "uzemnili se", známe např.větu: "vrať se na zem!".., i toto je pro nás informací, že potřebujeme konat a žít v souladu se svými city, ne naopak, a ne jinak. Pouze v souladu s tím, co jsme a být si vědomi toho, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Zde rozumíme asi svobodu člověka, ale já bych jí chtěla automaticky rozšířit nebo spíše vrátit k základu, že se jedná o svobodu všeho a všech bytostí, které tento svět a planetu Zemi, spolu s člověkem, obývají. A ano, vraťme se na zem, teď a tady, nepovyšujme se nad přírodu, nad jiné bytosti a nezacházejme s nimi jak s podřadnými.
Pokud se nás tedy nějak dotýká to, co dělají lidi přírodě, lidi zvířatům, lidi lidem, tak by nás mělo zajímat, že toto všechno dost vychází především z toho, co se člověk na sobě a na přírodě už dopustil, a z toho, že v tom nadále pokračuje, dělá chyby, které by už nemusel, protože ví, jak blbě už to dopadlo nebo ví, že opakováním starých vzorců to rozhodně nebude lepší. Často minimálně tuší, ale převážně to velmi dobře ví, čím vším jde proti sobě, a někdy to dělá dokola, aniž by si vše v souvislostech ihned uvědomoval. Staré vzorce chování zkrátka nikdy nevedou k novým zkušenostem.
Jako lidský druh způsobujeme nezvratné katastrofy a vymírají kvůli nám celé živočišné druhy, devastujeme lesy, znečišťujeme vody, řeky, půdu a přitom jsme na vodě, na vzduchu, na půdě naprosto závislí. Pokud si myslíš, že je to nutné zlo a že je to třeba k přežití masy, tzn. nutnost k přežití člověka, tak není a pokud máš pochybnosti, zda to je správné nebo nutné, tak nepochybuj, protože to nutné ani správné není. Je to nemocné. Jestli musíme skrz utrpení své a jiných dojít k tomu, abychom se probrali z kómatu a natolik se zhnusili sami sebou, tak je to skutečně ta nejbolestivější cesta, kterou jsme však sami dopustili.
Do toho, co zde píši, zahrnuji všechno to, čím se lidskosti a přírodě vzdalujeme, jak zneužíváme zvířata a vidíme v nich jenom jídlo (nebo kožich/bundu/boty do kterých se nacpeme), ne bytost, doslova je mučíme v nepřirozením prostředí, zabíjíme je za života. Totálně nepřirozenými a proti přírodě jdoucími ohavnými metodami u nich dosahujeme např.rychlejšího růstu či větší produkci mléka. Vše to, co zvířata za svůj krátký a hrozný život s ještě horším koncem ve velkochovech vměstnáni jedno na druhé, či v klecích a kójích, kde se ani neotočí, vytrpí, a vše to, čím je krmíme, už je realizovaná bolest ve fyzické podobě tak enormní, že před ní raději zavíráme oči a které nakonec stejně neutečeme. Tohle všechno je od přirozenosti a přírody natolik vzdálené, že nám z toho vědomí být dobře nemůže, tohle by totiž nikdo kromě člověka nerealizoval, není to jen hororová představa, je to realita. Vše proto, abychom se pak mohli celou touto bolestí a zmarem nakrmit, nažrat. Dává ti to smysl? Mě ne. Dává to smysl ve chvíli, kdy pozorujeme, že to či ono jídlo nám neudělalo dobře, že jsme ospalí, otupělí či mdlí, a nakonec jsme nemocní. Souvislost mezi tím, co přijímáme a jak se po tom cítíme, tu bezesporu je, kvalita potravin je jedno velké téma a asi se shodneme i na tom, že důležité je i to, co si o jídle, které konzumujeme, myslíme. Samozřejmě je to o tom, co děláme nebo neděláme celkově. Mě přijde logické a rozumné to, když potrava, kterou konzumujeme nám dělá dobře, na duši i na těle. A pokud jíme něco naprosto nezdravého a máme z toho potěšení, tak to je v pořádku. Zdravé a nezdravé je totiž pro každého často něco jiného. Není však nutné, aby kvůli naším choutkám zvířata trpěli a naprosto nehumánně se s nimi zacházelo. Vše se dá dělat mnohem a mnohem lépe, jemně a soucitně.
Podporovat např. místní farmáře před velkochovy, podporovat ekologické zemědělství tím, že nebudeme kupovat potraviny nejasného původu a složení, volit výrobky z Fair Trade obchodů, používat kosmetiku, která není testována na zvířatech, nenosit norkové kožichy a nahradit kožíšek u kabátu kožešinou umělou, zanechávat, co nejmenší ekologickou stopu, to můžeme všichni.
Jíst čerstvé a kvalitní potraviny a cítit se po tom, co sníme dobře, je také přirozené. Třídit odpad, nepotřebné věci věnovat těm, kdo to potřebují a nekonzumovat GMO potraviny a nekonzumovat potraviny jež obsahují palmový olej, kvůli kterému se vypalují deštné pralesy a umírají zvířata přímo u sebe doma, to taky každý z nás zvládne. Ozvat se a projevit svůj názor na témata, která je třeba řešit protože mohou vážně ovlivnit průběh a rovnováhu života, je také běžná záležitost.
Další aktivity, které mohou nastartovat velké změny a obrátit vše tím lepším směrem, těch je nespočet, můžeme si je vymýšlet a realizovat sami v rámci denních a často automatických procesů (např. výběr a nákup potravin, věcí, vyhazování odpadků, zbavování se již nepotřebných věcí) týkající se vlastního života, rodiny, přátel, nejbližších. Můžeme to i zahrnout do aktivit při vlastním podnikání. Můžeme je zkrátka sdílet a posunovat kupředu jak sami, tak dohromady, prostě, jak se nám zamane. Dnešní zrychlený svět plný technických vymožeností, informačních technologií, sociálních sítí, umožňuje téměř cokoli rozjet velmi rychle.
Proč by to tedy neměla být i naše vlastní zodpovědnost za to, co denně používáme, využíváme, potřebujeme a spotřebováváme? Kyslík, voda, potraviny, věci. Naprosto automaticky se podílet tam, kde můžeme, alespoň maličko či na 100%, není to nic náročného. Přispět vlastní aktivitou, názorem, podporou na projektech, které mají smysl nejen krátkodobý, ale dlouhodobý. Jisté je to se, že každý může přispět k ochraně přírody i malými změnami uvnitř sebe a v jednoduchých volbách při svém každodenním životě, nemusí být nutně fyzicky přítomen při hašení požárů v Indonésii či na Borneu nebo zachraňovat velryby v tichém oceánu na člunu, pokud se na to zrovna necítí.
Každý ale může udělat NĚCO. Něco málo, případně i VŠE, co může. Můžeme pomoci v místním útulku nebo nemnožit psi, kteří by tam potom mohli lehce skončit, nevytvářet neštěstí naší vlastní hloupostí, kterou můžeme lehce eliminovat.
Seberozvoj a duchovní rozvoj, zvědavost a snaha ptát se a nalézat odpovědi, je zcela přirozený proces, je to život. Stagnace, rigidita, pasivita, zastavení se a stání moc dlouho připomíná smrt nebo hibernaci. Všechny tyto fáze během života prožijeme.
Jakmile víme, co a kdo jsme a co nám činí radost, pusťme se do toho, je jedno v jakém pořadí:-). Pokud nás něco tíží, začněme něco i dělat, kromě toho, že si stěžujeme. Vše je jednoduché, složitým jsme si to udělali sami.
Dělejme to, co nám dělá radost a co nás činí šťastnými, co vychází z nás, a u toho všeho
nezapomínejme na to, díky čemu jsme živi - ochraňujme přírodu, Zemi, protože té jsme součástí, z ní jsme vzešli a bez ní se neobejdeme, v ní je ta posvátná harmonie, kterou se snažíme dosahovat pak v sobě. Můžeme spousty věcí ovlivnit k lepšímu jen tím, že nebudeme pasivní v běžném dni při zcela automatických činnostech - např. při výběru a koupi potravin, obuvi, oblečení, stravování.
Naše spokojenost a cesta při níž pomáháme druhým bytostem, nikoli pasivita a výmluvy, šíří tuto rovnováhu a posvátnou harmonii dál a to rychleji než mnohdy tušíme. Naprosto přirozeně funguje vztah akce a reakce a plamen naší duše se rozhoří, když je živen. Živme plamen. Pomáhejme a ochraňujme Zemi, přírodu a všechny její děti = bytosti. Zoufale to potřebuje.
Zkrátka důležité je uvědomit si, co nás dělá šťastnými nebo při čem se cítíme dobře a touto cestičkou se pomalu vydat, zároveň být šetrní k přírodě, bez které zkrátka zdraví, existence jak naše, tak jiných bytostí, je zcela vyloučena, vše je řetězec a vše se vzájemně ovlivňuje, ekosystém na Zemi je v ohrožení tak zásadním, že je pro nás problém si to jen připustit.
Všichni máme život, nejen ten svůj, ve svých rukou a nejhorší je asi litovat toho, co jsme nikdy neudělali. Věřím, že pokud člověk ví kam kráčí, nakonec tam dojde, vždycky.
