Kořenem všeho zla je nedostatek poznání. Láska je také poznání, vede k objevům a fenoménům, které jsou našemu zraku často skryty, protože je lze "jen" cítit..

Nevědomost a pasivita je možná lépe omluvitelná, ale rozhodně není méně nebezpečná. Kořenem všeho zla je nedostatek poznání. 

   Pasivita k čemukoli, co jde proti přirozenosti, pasivita ke zlu, podporuje jeho růst. Aktivita a schopnost dělat či nahlížet na staré věci jinak, podporuje vývoj. 

    Vývoj je pohyb. Pohyb je život. Život je radost. Radost je láska. Láska je v přírodě. Příroda je harmonie. Přirozené je ochraňovat to, co harmonii tvoří. Láska je v ní..je i v nás. V přírodě je přirozenost a vidíme jí ve všech jejích projevech i obrazech. Přírody ubývá. 

    Zapomněli jsme na to, co je naší přirozeností a že jsou to i ty stejné projevy, které pozorujeme v přírodě. Přirozené je milovat a být milován. Ochraňovat a milovat jak přírodu tak i sebe, znamená ochraňovat to, co je naší přirozeností. Málo milujeme, málo dáváme to, co sami potřebujeme. Naučili jsme se city šetřit a zapomínáme na radost, která z lásky pramení. 

    Ať začneme z jakéhokoli konce, u sebe nebo u přírody nebo u toho, co děláme a po čem zároveň nám pak není dobře, dostaneme se na stejné místo. K objevu, že často děláme spousty věcí jen proto, abychom si zajistili jednu potřebu. Potřebu být v harmonii. Jak sami se sebou, a v našem vnitřním světě, tak i ve společnosti a v celém světě, co nás obklopuje. Hledáme jen harmonii, hledáme klid v duši.    

    A to, co se často děje je natolik odtrženo od naší přirozenosti, že utíkáme hledat klid do náhražek, které odpoutají naši pozornost od toho, co důležité skutečně je - nalézat a mít klid v sobě, dosáhnout ho, objevit, co ho podporuje a tvoří. Život. Vývoj. Zdraví. Láska. A dělání věcí, které vedou k našemu osobnímu naplnění nebo i k naplnění ve vztahu s druhými lidmi, obsahují všechny tyto aspekty. Ty stejné aspekty, které lze tak snadno pozorovat právě v přírodě. V přírodě je harmonie, kterou tak složitě hledá člověk v sobě.