Věřím, že začíná zlomová doba, kdy se psychicky zdraví lidé a vědomě pasivní lidé, budou za své zdraví a pasivitu, v tomto chorém světě, stydět. Prosperovat z nepohody a být imunní vůči tomu, co nás z velké míry obklopuje a co se postupně dozvídáme a dozvídat stále budeme, mohou být lidé bez srdce či se srdcem, které v sebeobraně vlastní duše zamkli (což je celkem pochopitelné). Případně mohou být plně a dlouhodobě radostní zmutovaní asociálové, milující skryté ideologie (aniž by si toho byli vědomi) postrádajíce schopnost skládat si z dostatečného množství informací (i když po částech), celek. Já osobně lidem, kteří necítí, že je něco už dávno špatně, nevěřím. Pochybuji totiž o tom, že používají mozek a srdce dohromady. Zároveň nevěřím, že pasivita beze změny přináší nové zkušenosti či řešení, ani nevěřím, že strach může zastavit srdce nebo ututlat pravdu. Nevěřím tedy ani tomu, že se s tím, co nám je proti srsti, nedá nic dělat a věřím plně tomu, že když člověk změnit něco chce, tak to změnit může, i když by ten plamínek zažehl jen jeden jediný člověk. Vše není tak, jak se na první pohled zdá. Požár se rychle šíří když má dostatek kyslíku a stejně tak je to s tím, co denně dovolujeme, aby v nás a v našich životech vyhrávalo a denně živíme ten plamen pro který se rozhodneme. Děláme to už zcela automaticky.
Používání srdce a mozku zvlášť, jak u našich spoluobčanů, vládních představitelů či jedinců toto schvalujících, mě naplňuje podobnou jistotou a klidem jako paradox, že čím více léků v dnešní době máme, tím horší je naše zdraví. Že vynakládáme tolik energie, peněz do výzkumů k tomu objevit život ve vesmíru, než posilovat schopnost vážit si života a ponechat ho takto dokonalý, jak sám o sobě ve své přirozenosti je, pouze tím, abychom ho v naší lidské nedokonalosti dokázali ochraňovat a pokoušeli se držet ho v té posvátné rovnováze, ve které byl, než jsme do něj začali zasahovat.
Modifikujeme, křížíme, zahráváme si. A to na tak dokonalém místě plného života. Vše, co tu na Zemi je, to vše jsou jednotlivé galaxie, to všechno dohromady je náš vesmír, tady nalezneme odpovědi na naše otázky, už jen díky tomu, že bychom se naučili lépe žít a naučili se řešit problémy naší civilizace a globalizace, za kterou jsme plně zodpovědní a která postupně naše duše i ten kouzelný a dokonalý život zabíjí, je to právě tady - na Zemi.. A ještě blíž - konkrétně v našich srdcích, která jsou v propojení s rozumem a naší duší asi tou nejnáročnější a nejimpozantnější objevitelskou výpravou. Výpravou do nás samotných, kterou se tak bojíme zahájit.
Vysocí a vzpřímení muži na vysokých pozicích a s nízkým charakterem, vysoké zisky na budování plytkých vztahů, víc titulů, ale slabší úsudek, na každém rohu rychlé občerstvení a náš pomalejší a pomalejší metabolismus, hladomor a nadbytek/plýtvání, to není rovnováha, je to onemocnění, a pandemie se z toho stává jednoduše proto, že nás to nechává chladnými. Nemoci toho světa jsou mocné často jenom proto, že už to neumíme ani rozeznat a přestáváme věřit tomu, že to můžeme změnit, že ten plamen hoří v nás a pokud jenom doutná, je třeba jen trochu zafoukat a bude z něj zase plamen. Plamen naší duše, díky němu jsme živi a hoří v nás samotných. Co ještě potřebujeme vidět a vědět?
Nevědomost a pasivita je možná lépe omluvitelná, ale rozhodně není méně nebezpečná. Kořenem všeho zla je nedostatek poznání.http://www.national-geographic.cz/clanky/jediny-kdo-vidi-svet-realisticky-jsou-lide-s-tezkou-depresi-zjistili-to-neurologove.html#.VrCG7CrhDIX
Žádné komentáře:
Okomentovat