Pohled bez přikrášlování na lidský druh a jeho dopad na život všech ostatních druhů. S doporučením-představte si, někteří ti, pro které je to moc vzdálené téma, že tito orangutani jsou vaše děti, rodiče, sestry, přátele nebo ti, které milujete, ale už prostě nejste k dispozici a nemůžete je bránit, protože vás někdo například zlikvidoval tím, že vám vypálil domov, případně vás umučil k smrti.
Jednoduše. Chce se mi z nás lidi zvracet..než všechno zlikvidujeme, tak se možná stihneme probrat, a dobrat k tomu, ze je potřeba začít od začátku a chránit přírodu, protože ona se před námi chránit neumí, ani nemůže a přitom je nejlepším učitelem pro vše další s čím se setkáváme v životě a s čím si umíme/neumíme pak poradit. Její stav je pouze zrcadlem naší "vyspělosti" a současně neschopnosti postarat se o cokoli, co má ještě nějaký smysl. Ale co zároveň nepovažujeme za důležité jen proto, že v našich očích, je to či ono slabší, případně má pro nás malou hodnotu asi. Mít tolik možností, znalostí, technologií, sil a na druhé straně tak málo snahy, chuti a zodpovědnosti něco zásadního dělat s tím, co se vyvíjí velmi špatně, to už vyžaduje opravdu velkou zatemělost, otupělost a hodně vymletou makovici..nebo spíše klapky na očích a klapky v srdci a možná přítomný pocit, že nedívat se, neznepokojovat se, něco vyřeší. Případné fráze, ze neuděláš nic, že nic dělat nejde-to je jen bulshit a vlastní omluva naší lenosti a chyb, které dokola opakujeme.
Vše co řešíme a vše s čím neumíme teď poradit (ať jsou to osobní strasti pramalého či pravelkého významu, ať jsou to válečné konflikty, hlad a na druhé straně přepych nebo vlny migrujících či množství virů a nemocí či nešťastných životů z jakýkoli důvodů a příčin) to je výsledkem toho, ze si neumíme poradit sami se sebou, jsme líní a má to co dělat i s faktem, že dělat, že nevidíme je hodně krátkozraké řešení neřešením, které nám klid stejně nepřinese. Vše to, co nechceme viděť (ať je to cokoli), nám jednou otevře oči až tak moc, že nám z toho pak rovnou vypadnou i z důlku.
Příroda a to, co se s ní děje vinou člověka, je odrazem toho, co se děje s námi + nese úplně tu nejjednodušší informaci: co zaseješ, to sklidíš,..že slabší je potřeba chránit a zároveň, že pokud nejsem dostatečně silný, tak budu oběť. Tyto jednoduché principy platné v přírodě jsou tak jasné, že pro nás jsou nesmírně složité...a udělali jsme v přírodě a v sobě už takovej brajgl, že se najednou nemůžeme vzpamatovat z toho kolik věcí nám nedává smysl a pomalu nás manipuluje, aniž bychom to vždycky odhalili, a kolik věcí opravdu nesmyslných nás nakonec může i ovlivňovat dost zásadně.
Nejintenzivněji pociťujeme totiž často jen to, co se nás dotýká bezprostředně a na vlastní kůži...vůči všemu dalšímu se snažíme byt imunní. Smůla je, že ono utíkat nejde dlouho a že všechno se nakonec vrátí jak bumerang..tudíž k tomu, že je potřeba se probrat z komatu a něco zkusit dělat obzvlášt s těmi věcmi co se týkají všech, a především těch, co se nemohou bránit, k tomu nakonec dojdeme úplně všichni. Možná. A možná už bude pozdě.
Žádné komentáře:
Okomentovat