Někdo moudrý kdysi řekl: chceš-li změnit svět, změň nejdříve sebe...A tento prostor může posloužit jako průvodce při tom krásném procesu, pomůže možná v tom, že změnou úhlu pohledu na různé situace, můžeme nastartovat myšlenky, které ovlivní naší aktivitu a skutky, kterými můžeme změnit to, co si přejeme.. Každá malá změna vede ke změně větší a ZMĚNA ZE MĚ, Z TEBE, Z NÁS, PROJEVÍ SE PAK I VE ZMĚNĚ ZEMĚ..Mluvím i o maličkostech, ať si je každý najde, tak jak cítí,
že je to třeba..
Je zajímavé zamyslet se nad tím, kolik lidí by jedlo maso, a v jakém množství, když by nebylo tak lehce dostupné na pultech v obchodech, kde jediné, co musíte udělat je hodit ho do košíku nebo uklidit, při dodání z obchodu na objednávku, do lednice. Kolik z nás by lítalo po lese s lukem a kdo by byl schopen zabít zvíře a zpracovat ho? Pokud by platilo pravidlo: Chceš maso? Ulov si ho sám, zabij a vše zpracuj..tak věřím tomu, že by 95% lidí byli vegetariány, případně by jedli maso opravdu jen příležitostně a s úctou. Mnohem více by klesla jeho spotřeba a potřeba. To, co se v dnešní době produkuje v potravinářském průmyslu a v jakém množství, to je naprostá neúcta k životu, především to, jak se ke zvířatům chováme.
Nadměrná spotřeba masa a mléčných výrobků vede k mnoha zdravotním problémům, zvířata jsou krmena GMO potravou a vše je natolik vzdálené od přirozeného prostředí, že nás to nakonec dohání zdravotně. Jsme nemocní, jíme totiž naprosto nepřirozenou stravu, která škodí jak zvířatům, tak potažmo poté nám, protože ty ji jedí taky a ty pak jíme my, tudíž taková potrava je pro nás potom jedem. Není to normální. Co se člověk vůči přírodě, zvířatům dopouští, je genocida.
Kdo začal s tvrzením a hlásal, že zvíře nemá duši a ponížil ho tak pod člověka? No člověk. Skrze víru nebo skrze co? Spousty otázek, zamýšlení, názorů, ale každý kdo se zvířeti podívá do očí, tak je mu jasné, že zvíře duši má, zvířata jsou daleko citlivější a inteligentnější než jsme schopni si my lidé připustit. Neomalenost, nenažranost. Skrze vlastně co a jakým právem posuzujeme a popíráme duši a vnímání bytostí jiných než jsme my? Často ani sami lidé nejsou schopni se sjednotit názorově v tom, co je to duše. Někdy sama pochybuji, jestli duši vůbec někteří máme a jak všechno v nás pracuje a funguje, natož abychom tvrdili něco s jistotou o jiných bytostech. Kořenem všeho zla je nedostatek poznání. Láska vede k harmonii a harmonie je příroda. Takhle jednoduché to je.
FAKTA:
Lidstvo do této chvíle - do roku 2016 dokázalo zničit skoro 1/3 přírodních zdrojů planety, do 10 let podlehne každý třetí obyvatel „civilizovaného“ světa „civilizačním chorobám”, do roku 2050 vyhynou všechny ryby v oceánu. Je na nás, jak s těmito informacemi naložíme a co s tím budeme chtít dělat. Půjdeme slepě dál v tom, co víme, že nefunguje nebo uděláme první krůček pro změnu k lepšímu? Populační stav pro rok 2011 - byl 7miliard lidí, odhad pro rok 2050 – 12/13 miliard lidí, rok 2100 – cca 50 miliard lidí. Na celém světě hladoví přes 800 milionů lidí a více než jedna třetina z nich jsou děti. Hlad zabíjí každým rokem více lidí než AIDS, malárie a tuberkulóza dohromady. Zvířata a příroda trpí, proto trpí i lidé, je to provázané. Dělat s tím něco může každý z nás. Tak možná, že je na čase začít.
Maso, mléko, a rakovina:
TTIP - obchodování s GMO, dovážení geneticky modifikovaných potravin. Téma, které není radno přehlížet.
"Víme, že 40% amerických potravin obsahuje chemikálie, které narušují lidský hormonální systém. Více než 90% hovězího masa v USA je vyprodukováno pomocí růstových hormonů, které mohou způsobovat rakovinu. Americký trh je totiž zaplaven GMO a jinými rizikovými potravinami, které do nás konečně potřebují Američané nacpat. A současně tak zacpat díry ve svém hroutícím se hospodářství."
Více zde v odkazu: http://czechfreepress.cz/emil-kalabus/ttip-tajna-podivna-a-nepruhledna-dohoda-o-svetovlade.html http://ceskozdrave.cz/skryto-pred-verejnosti-10-viniku-rakoviny/
Není to ani tak dávno, kdy žili lidé s přírodou v symbióze, v harmonii a v úctě. Zvrácenost a lačnost, vlastnictví a plýtvání se rozmohlo jako epidemie a v tu chvíli jsme úctu k sobě a k jiným bytostem ztratili. Je třeba navrátit se k přírodě, ochraňovat ji a podnikat výpravy do našeho srdce, díky přírodě nalezneme harmonii zase v sobě. Lidé a zvířata jsou bytosti, které byli stvořeny pro to, aby milovali a byli milováni. Věci byli stvořeny proto aby byly používány a svět je v chaosu proto, že věci jsou milovány a zvířecí bytosti a lidé jsou používáni. Howgh.
A Lakota tipi camp near Pine Ridge, in background; horses at White Clay Creek watering hole, in the foreground. 1891. Photo by John C. H. Grabill.
Moje chvilka:
Pohled bez přikrášlování na lidský druh a jeho dopad na život všech ostatních druhů. S doporučením-představte si, někteří ti, pro které je to moc vzdálené téma, že tito orangutani jsou vaše děti, rodiče, sestry, přátele nebo ti, které milujete, ale už prostě nejste k dispozici a nemůžete je bránit, protože vás někdo například zlikvidoval tím, že vám vypálil domov, případně vás umučil k smrti.
Jednoduše. Chce se mi z nás lidi zvracet..než všechno zlikvidujeme, tak se možná stihneme probrat, a dobrat k tomu, ze je potřeba začít od začátku a chránit přírodu, protože ona se před námi chránit neumí, ani nemůže a přitom je nejlepším učitelem pro vše další s čím se setkáváme v životě a s čím si umíme/neumíme pak poradit. Její stav je pouze zrcadlem naší "vyspělosti" a současně neschopnosti postarat se o cokoli, co má ještě nějaký smysl. Ale co zároveň nepovažujeme za důležité jen proto, že v našich očích, je to či ono slabší, případně má pro nás malou hodnotu asi. Mít tolik možností, znalostí, technologií, sil a na druhé straně tak málo snahy, chuti a zodpovědnosti něco zásadního dělat s tím, co se vyvíjí velmi špatně, to už vyžaduje opravdu velkou zatemělost, otupělost a hodně vymletou makovici..nebo spíše klapky na očích a klapky v srdci a možná přítomný pocit, že nedívat se, neznepokojovat se, něco vyřeší. Případné fráze, ze neuděláš nic, že nic dělat nejde-to je jen bulshit a vlastní omluva naší lenosti a chyb, které dokola opakujeme.
Vše co řešíme a vše s čím neumíme teď poradit (ať jsou to osobní strasti pramalého či pravelkého významu, ať jsou to válečné konflikty, hlad a na druhé straně přepych nebo vlny migrujících či množství virů a nemocí či nešťastných životů z jakýkoli důvodů a příčin) to je výsledkem toho, ze si neumíme poradit sami se sebou, jsme líní a má to co dělat i s faktem, že dělat, že nevidíme je hodně krátkozraké řešení neřešením, které nám klid stejně nepřinese. Vše to, co nechceme viděť (ať je to cokoli), nám jednou otevře oči až tak moc, že nám z toho pak rovnou vypadnou i z důlku.
Příroda a to, co se s ní děje vinou člověka, je odrazem toho, co se děje s námi + nese úplně tu nejjednodušší informaci: co zaseješ, to sklidíš,..že slabší je potřeba chránit a zároveň, že pokud nejsem dostatečně silný, tak budu oběť. Tyto jednoduché principy platné v přírodě jsou tak jasné, že pro nás jsou nesmírně složité...a udělali jsme v přírodě a v sobě už takovej brajgl, že se najednou nemůžeme vzpamatovat z toho kolik věcí nám nedává smysl a pomalu nás manipuluje, aniž bychom to vždycky odhalili, a kolik věcí opravdu nesmyslných nás nakonec může i ovlivňovat dost zásadně.
Nejintenzivněji pociťujeme totiž často jen to, co se nás dotýká bezprostředně a na vlastní kůži...vůči všemu dalšímu se snažíme byt imunní. Smůla je, že ono utíkat nejde dlouho a že všechno se nakonec vrátí jak bumerang..tudíž k tomu, že je potřeba se probrat z komatu a něco zkusit dělat obzvlášt s těmi věcmi co se týkají všech, a především těch, co se nemohou bránit, k tomu nakonec dojdeme úplně všichni. Možná. A možná už bude pozdě.
Věřím, že začíná zlomová doba, kdy se psychicky zdraví lidé a vědomě pasivní lidé, budou za své zdraví a pasivitu, v tomto chorém světě, stydět. Prosperovat z nepohody a být imunní vůči tomu, co nás z velké míry obklopuje a co se postupně dozvídáme a dozvídat stále budeme, mohou být lidé bez srdce či se srdcem, které v sebeobraně vlastní duše zamkli (což je celkem pochopitelné). Případně mohou být plně a dlouhodobě radostní zmutovaní asociálové, milující skryté ideologie (aniž by si toho byli vědomi) postrádajíce schopnost skládat si z dostatečného množství informací (i když po částech), celek. Já osobně lidem, kteří necítí, že je něco už dávno špatně, nevěřím. Pochybuji totiž o tom, že používají mozek a srdce dohromady. Zároveň nevěřím, že pasivita beze změny přináší nové zkušenosti či řešení, ani nevěřím, že strach může zastavit srdce nebo ututlat pravdu. Nevěřím tedy ani tomu, že se s tím, co nám je proti srsti, nedá nic dělat a věřím plně tomu, že když člověk změnit něco chce, tak to změnit může, i když by ten plamínek zažehl jen jeden jediný člověk. Vše není tak, jak se na první pohled zdá. Požár se rychle šíří když má dostatek kyslíku a stejně tak je to s tím, co denně dovolujeme, aby v nás a v našich životech vyhrávalo a denně živíme ten plamen pro který se rozhodneme. Děláme to už zcela automaticky.
Používání srdce a mozku zvlášť, jak u našich spoluobčanů, vládních představitelů či jedinců toto schvalujících, mě naplňuje podobnou jistotou a klidem jako paradox, že čím více léků v dnešní době máme, tím horší je naše zdraví. Že vynakládáme tolik energie, peněz do výzkumů k tomu objevit život ve vesmíru, než posilovat schopnost vážit si života a ponechat ho takto dokonalý, jak sám o sobě ve své přirozenosti je, pouze tím, abychom ho v naší lidské nedokonalosti dokázali ochraňovat a pokoušeli se držet ho v té posvátné rovnováze, ve které byl, než jsme do něj začali zasahovat.
Modifikujeme, křížíme, zahráváme si. A to na tak dokonalém místě plného života. Vše, co tu na Zemi je, to vše jsou jednotlivé galaxie, to všechno dohromady je náš vesmír, tady nalezneme odpovědi na naše otázky, už jen díky tomu, že bychom se naučili lépe žít a naučili se řešit problémy naší civilizace a globalizace, za kterou jsme plně zodpovědní a která postupně naše duše i ten kouzelný a dokonalý život zabíjí, je to právě tady - na Zemi.. A ještě blíž - konkrétně v našich srdcích, která jsou v propojení s rozumem a naší duší asi tou nejnáročnější a nejimpozantnější objevitelskou výpravou. Výpravou do nás samotných, kterou se tak bojíme zahájit.
Vysocí a vzpřímení muži na vysokých pozicích a s nízkým charakterem, vysoké zisky na budování plytkých vztahů, víc titulů, ale slabší úsudek, na každém rohu rychlé občerstvení a náš pomalejší a pomalejší metabolismus, hladomor a nadbytek/plýtvání, to není rovnováha, je to onemocnění, a pandemie se z toho stává jednoduše proto, že nás to nechává chladnými. Nemoci toho světa jsou mocné často jenom proto, že už to neumíme ani rozeznat a přestáváme věřit tomu, že to můžeme změnit, že ten plamen hoří v nás a pokud jenom doutná, je třeba jen trochu zafoukat a bude z něj zase plamen. Plamen naší duše, díky němu jsme živi a hoří v nás samotných. Co ještě potřebujeme vidět a vědět?